Nemoc a utrpení patří k nejzávažnějším problémům, které podrobují lidský život zkoušce. V nemoci člověk zakouší vlastní bezmocnost, vlastní meze a svou ohroženost. (KKC1500)
Nemoc může vést k úzkosti, k uzavření se do sebe, někdy dokonce k zoufalství a vzpouře proti Bohu. Může však také napomáhat člověku k větší zralosti, pomoci mu rozlišit v jeho životě, co není podstatné, aby se zaměřil na to, co je důležité. (KKC 1501)
Církev věří a vyznává, že mezi sedmi svátostmi existuje jedna svátost určená zvláštním způsobem k tomu, aby posilovala ty, kteří jsou postiženi nemocí: pomazání nemocných. (KKC 1511)
Svátostí pomazání nemocných a modlitbou kněží doporučuje celá církev své nemocné trpícímu a oslavenému Pánu, aby jim ulehčil a zachránil je. (KKC 1499)Základní milostí této svátosti je milost útěchy, pokoje a odvahy, aby člověk překonal potíže, které působí vážná nemoc nebo slabost stáří.
Skrze milost této svátosti dostává nemocný sílu a dar spojit se mnohem důvěrněji s Kristovým utrpením. Nemocní, kteří přijímají tuto svátost a „dobrovolně se přidružují ke Kristovu utrpení a k jeho smrti“ jsou tak „prospěšní Božímu lidu“. (KKC 1520-1522)
Ježíš nemá jen moc uzdravovat, nýbrž i odpouštět hříchy: přišel uzdravit úplně celého člověka, duši i tělo; je lékařem, jakého nemocní potřebují. Jeho soucit se všemi trpícími jde tak daleko, že se s nimi ztotožňuje: „Byl jsem nemocen, a navštívili jste mě.“ (Mt 25,36)
Kdo může přijmout svátost pomazání nemocných?
Pomazání nemocných není svátostí jen pro ty, kdo se ocitli v krajním ohrožení života. Proto je příhodná doba pro její přijetí jistě už tehdy, když věřící začíná být v nebezpečí smrti pro nemoc nebo stáří. Vhodné je přijmout tuto posilu v případě závažné operace, nebo náhlého zhoršení zdravotního stavu.
Svátost nemocných či pomazání nemocných je určena lidem, kteří vážně onemocněli nebo jejichž síly jsou stářím značně oslabeny. Svátost je nemocnému v jeho vážné nemoci posilou na duchu. Nemocný může skrze něj dojít i tělesného uzdravení. Svátost nemocných lze přijmout opakovaně, pokud o tuto pomoc nemocný znovu požádá.
Udílí se vkládáním rukou kněze na hlavu nemocného a následným mazáním posvěceným olejem na hlavě a na rukou. V případě nouze stačí pomazání na čele.Pomazání nemocných lze udělit v kostele při mši i mimo mši, doma, v nemocnici nebo kdekoli, kde může kněz nemocného navštívit.
O svátost pomazání nemocných může požádat nemocný sám, případně někdo z jeho okolí. Tuto svátost může přijmout věřící člověk, který se pro nemoc nebo ve stáří dostává do blízkosti smrti tzn. každý nemocný a každý nad 60 let (i když nemoc neprožívá).
Svátost nemocných má věřící přijmout ve stavu milosti posvěcující tzn. má jí předcházet svátost smíření.Tuto svátost může přijmout i nemocný, který je ve stavu bezvědomí.
Předpokládá se, že ten, kdo ji přijímá, se smířil s Bohem ve svátosti smíření. Pokud to není možné, je tato svátost chápána jako mimořádný prostředek ke smíření s Bohem.
Je vhodné se na slavení svátosti pomazání nemocných připravit společnou modlitbou celé rodiny nebo úzkého okruhu přátel nemocného.
Pokud kněz přijde za nemocným do jeho domu je třeba připravit: stůl a na něm bílý ubrus, kříž, dvě svíce a svěcenou vodu.
V případě zhoršení zdravotního stavu Vašich blízkých se pokládá volání kněze za jednu z důležitých povinností křesťanské lásky. V záležitosti smíření člověka s Bohem a jeho posily na cestu k věčnosti je třeba překonat každý ostych a nerozhodnost. Na faru je možné z tohoto důvodu volat kdykoliv.
V naší farnosti se uděluje tato svátost společně všem, kteří o to požádají při nedělní bohoslužbě v blízkosti památky Panny Marie Lurdské (11.2), kdy slaví církev Světový den nemocných. Tato svátost je také příležitostně udělována při pravidelných měsíčních návštěvách nemocných duchovním správcem. O takovéto pravidelné návštěvy lze pana faráře nebo pana kaplana požádat. Velmi rád vyhoví.