Je nazývána svátostí křesťanské dospělosti nebo také svátostí Ducha svatého. Tvoří se křtem a eucharistií souhrn „svátostí uvedení do křesťanského života“, jejichž jednotu je nutno uchovávat.
Je potřebná k dovršení křestní milosti. Vždyť „svátost biřmování“ pokřtěné „dokonaleji spojuje s církví a obdařuje zvláštní silou Ducha svatého, proto jsou ještě více povinni šířit a bránit víru slovem i skutkem jako opravdoví Kristovi svědkové“.
Ze slavení biřmování vyplývá, že účinkem této svátosti je plné vylití Ducha svatého, jak bylo kdysi uděleno apoštolům v den letnic.
Příprava na biřmování je zaměřena k tomu, aby vedla křesťana k důvěrnějšímu spojení s Kristem, k živější důvěrnosti s Duchem svatým… Proto také katecheze před biřmováním usiluje o to, aby probudila smysl pro příslušnost k církvi a k farnímu společenství.
V důsledku toho biřmování přináší vzrůst a prohloubení křestní milosti:
- hlouběji nás zakořeňuje do Božího synovství;
- pevněji nás spojuje s Kristem;
- rozmnožuje v nás Dary Ducha svatého;
- dokonaleji nás připoutává k církvi;
- poskytuje nám zvláštní sílu Ducha svatého, abychom šířili a bránili víru slovem i skutkem jako opravdoví Kristovi svědkové, abychom statečně vyznávali Kristovo jméno a abychom se nikdy nestyděli za kříž. (KKC 1302-1303)
Kdo může přijmout svátost biřmování?
Svátost biřmování může a má přijmout každý pokřtěný, který ji dosud nepřijal. Věřící jsou povinni přijmout tuto svátost ve vhodnou dobu (KKC 1306); bez biřmování a eucharistie je totiž svátost křtu jistě platná, ale uvedení do křesťanského života zůstane nedokončené. Českou biskupskou konferencí je pro naše podmínky stanoven věk min. 15 let.
Tuto svátost uděluje obvykle biskup. V případě křtu dospělé osoby může tuto svátost udělit také kněz.