Jak jsme se vydali do Portugalska a vrátili se s nadějí

Dva týdny v zemi, kde jezdí slavná žlutá tramvaj, umělci ji vyhledávají pro motivy slavných kachliček azulejos, a surfaři zase kvůli oceánským vlnám. A pak jsme se tu ocitli my, víc než milion mladých z celého světa, protože v Portugalsku se na přelomu července a srpna konalo Světové setkání mládeže.

První týden jsme strávili v Portu, kde jsme trávili čas v místní farnosti, pomáhali s drobnými pracemi, ale především objevovali krásy a možnosti historického města. Z Hlučína se nás původně vypravilo na cestu šest, v průběhu čtrnácti dní se k nám ale přidali další cestovatelé. Společně jsme zažili východy i západy slunce, ochutnali místní speciality i zmrzlinu, pozorovali surfaře a sami si vlny párkrát vyzkoušeli.

Po přesunu do Lisabonu na nás čekal hlavní důvod, kvůli kterému se sem vydalo dalších cca 1,3 milionu mladých. Právě sem totiž sezval mladé papež František, kterého jsme měli možnost také několikrát potkat a společně s ním oslavit páteční křížovou cestu, sobotní vigilii, či závěrečnou mši na prostranství Parque do Tejo. 

V době, kdy tento článek vzniká, jsme už třetím týdnem v Česku. Přesto, nebo možná právě proto, čtete tuto krátkou vzpomínku, kterou v nás setkání, ale i Portugalsko samotné zanechalo. Ostatně, jak zmínil plzeňský biskup Tomáš Holub: „Jsme realisté s nadějí. Nezakrýváme oči před tím, co se děje okolo, ale věříme v dobrý konec.“

Anežka Chrástecká