Náš Spasitel při poslední večeři, tu noc, kdy byl zrazen, ustanovil eucharistickou oběť svého těla a své krve…

Eucharistie je „zdrojem a vrcholem celého křesťanského života“. Ostatní svátosti a také všechny církevní služby a apoštolská díla souvisejí s posvátnou eucharistií a jsou k ní zaměřeny. Vždyť nejsvětější eucharistie obsahuje celé duchovní dobro církve, Krista samého, našeho velikonočního Beránka. (KKC24)

Křesťané se shromažďovali „k lámání chleba“ především „první den v týdnu“, totiž v neděli, v den Ježíšova zmrtvýchvstání. Toto shromáždění stále zůstává středem života církve. A tak od jednoho slavení eucharistie k druhému, Boží lid na svém putování jde „úzkou cestou kříže“ k nebeské hostině, kdy všichni vyvolení zasednou ke stolu království. (KKC 1334-1344)

Přijímáním vzrůstá naše spojení s Kristem. Přijímat tělo Páně při přijímání přináší jako hlavní plod důvěrné spojení s Ježíšem Kristem. Pán totiž řekl: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.“ (Jan 6, 56) Život v Kristu má svůj základ v eucharistické hostině: „Jako mne poslal živý otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne.“ (Jan 6,57)

Slavení mše svaté je první a nejdůležitější projev eucharistie ve farním společenství. Dává základ a smysl všem ostatním aktivitám.

Kdo může přijmout svátost oltářní?

Každý pokřtěný, žijící ve společenství katolické církve. Pokud si je vědom, že se dopustil smrtelného hříchu, je nutné přijmout nejdříve rozhřešení ve svátosti smíření. (KKC 1415). Církev ukládá věřícím, aby se „o nedělích a svátcích“ účastnili nedělní liturgie a aby přijímali alespoň jednou za rok eucharistii a aby na ni byli připraveni svátostí smíření. 

Církev doporučuje všem věřícím, aby přijímali eucharistii každou neděli i každý den. Jít k přijímání znamená přijmout samotného Krista, který se za nás obětoval. Pán se k nám obrací s naléhavou výzvou, abychom ho přijímali v eucharistické slavnosti: „Amen, amen pravím vám: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život… Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.“ 

Velkým svátkem pro farnost je „první svaté přijímání“. Týká se obvykle dětí navštěvujících 3. třídu základní školy. Slavnost prvního svatého přijímání se koná na přelomu května a června. Příprava „prvokomunikantů“ se uskutečňuje v rámci výuky náboženství ve škole a také při tematických setkáních během školního roku.