R. 1826 jezuita R Barelle vyzval Pau­linu Jaricot k apoštolátu dobrého katolického tisku v duchu myšlenek papeže Lva XII. To se stalo pro Pauli­nu impulzem k realizaci plánu, který z vnuknutí Božího chovala ve svém srdci už od r. 1819, kdy k ní Pán pro­mluvil ve vnitřním vidění. Napsala o tom: Uvědomila jsem si tehdy, že nadešel čas založit sdružení dostup­né všem, jež by umožnilo dosáhnout jednotu modlitby jedinečným způ­sobem, krátkým a praktickým..."

Sv. farář arský Jean Baptisté Vianney se jednou vyjádřil: Znám osobu, která nese těžký kříž s vel­kou láskou." Tím měl na mysli za­kladatelku Společenství živého růžence Paulinu Jaricotovou, obdi­vuhodnou ženu 19. století, kterou před dvěma lety sekretář vatikán­ské Kongregace pro evangelizaci národů mons. Savio Hon Tai Fai u příležitosti 100. výročíúmrtí při­rovnal k biblickému Davidovi zá­pasícímu s Goliášem. Tímto obrem a zároveň symbolem zla je podle onoho hodnostáře osvícenská Vel­ká francouzská revoluce a její dě­dictví, s nímž tato Kristova vyznavačka musela celýživot bojovat.

Duchovní cestu Skrze Marii k Ježši představil ve své knize O pravé mariánské úctě svatý Ludvík Maria Grignion z Montfortu. V dnešní době je možná trochu hůře pochopena. Myslím však, že platí stále stejně. Svědčí o tom i moje osobní zkušenost. Nikdy jsem nepochyboval o úloze Panny Marie v duchovním životě křesťana. Nepřikládal jsem jí však zvláštní význam. Obrat nastal před několika lety. Neumím to vlastně ani uspokojivě vysvětlit. (...)