Důsledkem hříchu je kromě viny, která je odpuštěna dokonalou lítostí anebo též rozhřešením ve svátosti smíření, spojeným alespoň s nedokonalou lítostí a předsevzetím nápravy, ještě trest. Tyto tresty si člověk odpykává částečně zde na zemi a zbytek pak na věčnosti v očistci a církev je nazývá časnými tresty. Věčný trest je věčné zavržení.

To, že je možno dosáhnout odpuštění těchto trestů, způsobují zásluhy, které pro nás získal jednak Kristus svou smrtí na kříži a jednak svatí v nebi, kteří žili už zde na zemi tak ctnostným životem, že dosáhli odpuštění trestů nejen svých, ale ještě ukládali do „fondu“, ze kterého teď církev čerpá pro nás.

Církev pak umožňuje získat odpustky plnomocné a neplnomocné. Plnomocné odpustky odpouštějí člověku všechny tresty, kdežto neplnomocné jen část těchto trestů. Neplnomocné odpustky se dříve počítaly na dny. Dnes už takovéto počítání není a jejich hodnota je určována vroucností a láskou se kterou je dobrý skutek, vykonaný v posvěcující milosti, obětován.

Plnomocné odpustky je možno získat jen jednou denně, kromě případu, kdy je člověk v nebezpečí smrti. Neplnomocné je možno získat i několikrát za den, pokud není řečeno, že v daném případě je tomu jinak. 

K získání plnomocného odpustku se vyžaduje vykonání skutku, na který je tento odpustek dán, a uskutečnění tří podmínek:

  • svátostná zpověď
  • svaté příjímání
  • modlitba na úmysl Sv. Otce (nejlépe Otčenáš a Zdrávas, ale též jakákoli jiná modlitba podle vlastní zbožnosti a úcty, jakou má dotyčný k římskému veleknězi).

Mimo to je potřeba, aby u dotyčného člověka byla vyloučena veškerá náklonnost k jakémukoliv hříchu i všednímu. Tato poslední podmínka je velmi těžká, ale zcela samozřejmá. Veškerou náklonnost ke hříchu totiž vylučuje jen tak velká láska k Bohu, která si, ze strany Boží, plné odpuštění všech trestů za hříchy zaslouží. Bez splnění těchto podmínek jsou odpustky pouze neplnomocné. Tyto podmínky mohou být splněny i několik dní před dnem, na který jsou tyto odpustky dány, ale i po něm. Je však vhodné, aby svaté příjímání a modlitba na úmysl Sv. Otce byly vykonány v den odpustků. Jednou svátostnou zpovědí je možno získat i více plnomocných odpustků, ale sv. příjímání a modlitba na úmysl Sv. Otce musí být pokaždé zvlášť.

Plnomocné odpustky je tedy možno získat za výše uvedených podmínek v různých případech. Jsou uvedeny zde:

Případy, kdy je možno získat plnomocné odpustky:

  • Návštěva farního kostela ve výroční den posvěcení, v den svátku hlavního světce kostela, nebo 2. 8. v den Porciunkule, kde se pomodlíme Otčenáš a Věřím. 
  • Při návštěvě kostela, poloveřejné nebo veřejné kaple, o Slavnosti všech svatých a na den všech věrných zemřelých, kde je třeba se pomodlit modlitby Otčenáš a Věřím. Tento odpustek je použitelný jen pro duše v očistci.
  • Návštěva hřbitova a modlitby za duše v očistci v době od 1. do 8. listopadu.
  • Při návštěvě "větších" římských bazilik (Sv. Petra, Sv. Pavla, Sv. Jana z Lateránu, St. M. Magiore a Sv. Vavřince), ale jen jednou do roka.
  • Nejméně půlhodinová adorace před nejsvětější svátostí.
  • Přijetí požehnání papeže městu a světu (Urbi et Orbi), dokonce i prostřednictvím rozhlasu.
  • Veřejná recitace Zasvěcení na svátek Nejsvětějšího srdce. 
  • Zbožné používání nějakého zbožného předmětu (kříž, růženec, škapulíř, medajlka...) požehnaného papežem, nebo kterýmkoli biskupem. Tento odpustek je možno získat však jen na svátek sv. apoštolů Petra a Pavla a musí se recitovat vyznání víry.
  • Přijetí prvního sv. příjímání, nebo zbožná přítomnost na těchto obřadech. 
  • Modlitba růžence v kostele nebo veřejné oratoři nebo v rodině nebo v řeholním společenství nebo ve zbožném společenství. Růžencem se zde míní nejméně pět desátků. Je ale potřeba se růženec modlit nepřetržitě, bez přerušení. K ústní modlitbě musí být přidáno zbožné rozjímání o tajemstvích, při veřejné recitaci musejí být oznámena podle schváleného zvyku, ale při soukromé recitaci stačí přidat rozjímání o tajemstvích k ústní modlitbě.
  • Nejméně půlhodinové čtení Písma Svatého s patřičnou úctou k Božímu slovu.
  • Veřejná recitace hymnu Te Deum jako díkůčinění v poslední den v roce. 
  • Zbožná veřejná recitace hymnu Veni Creator na slavnost Seslání Ducha Svatého a na první den v roce. 
  • Konání křížové cesty na místech, kde jsou vyznačena zastavení. Je požadováno zbožné rozjímání o utrpení a smrti Páně a pohyb od jednoho zastavení k druhému. Při velkém množství lidí stačí, když se pohybuje předsedající. Ti kdo nemohou jít křížovou cestou, mohou získat odpustek, jestliže budou nejméně půl hodiny rozjímat a číst o utrpení Krista.
  • Obnova křestních slibů použitím jakékoli formule během oslavy Velikonoční vigilie nebo při výročí vlastního křtu.