V létě do naší farnosti nastoupil nový kaplan, P. Kryštof Ševčik , rodák z Polska. Až po několika měsících se nám podařilo s ním udělat rozhovor pro farní časopis Jordán. Plné jeho znění si můžete přečíst i  na našem webu. Otázky kladla Monika Gattnarová.

Mohl byste nám, otče Kryštofe, říct něco o své rodině?

Své dětství jsem prožil ve vesničce Goczalkow, která leží na jihozápadě Polska. Vyrůstal jsem v takové běžné křesťanské rodině, do kostela jsme chodili, ale nikdy jsem neministroval. Až když jsem byl na průmyslovce, tak mě oslovil náš katecheta, jestli bych mu občas nevypomohl na faře, pak jsem tam chodil pomáhat pravidelně. Jinak mám jednu sestru, je vdaná a má dvě děti.

Co vás přivedlo ke kněžství?

Kněžství mě přitahovalo prakticky od mala, ale nějakou dobu jsem hledal to své místo. Byl jsem vysvěcen na kněze 1. 5. 2010 v Prostějově. Vystudoval jsem Teologickou fakultu ve Wroclawi, ale neprošel jsem seminářem. Kněžskou formaci jsem totiž absolvoval v řádu salvatoriánů, kam jsem vstoupil v roce 1997, složil jsem tam také sliby, ale před nedávnem jsem od nich odešel.

Jak dlouho už jste v České republice a v jakých farnostech jste působil?

Do České republiky jsem přijel 26. prosince 2005, nejprve jsem zde byl jako pastorační asistent v Kralicích na Hané a v Prostějově. Tři roky jsem strávil jako kaplan ve farnosti Jeseník, nebyl jsem ale jen v Jeseníku, jezdíval jsem také do okolních obcí, od roku 2011 jsem také vypomáhal na poutním místě Maria Hilf u Zlatých Hor nemocnému knězi P. Stanislavu Lekavému.

Co se Vám honilo hlavou, když jste se dozvěděl, že půjdete do Hlučína?

Nejistota, jak to všechno bude. Tušil jsem, že když je tady více věřících, bude také víc práce, a to se mi potvrdilo. V Jeseníku jsem měl dny relativně volné a mohl jsem být více času s lidmi, ale tady mám celý týden nabitý: mše, kancelář, výuka náboženství, ve středu jezdím do Polska do školy, studuji druhým rokem doktorandské studium, obor psychologie rodin, tak je toho hodně.

Máte nějaký vzor, oblíbeného svatého?

Svého času, zvláště před kněžským svěcením, mně byl hodně blízký sv. Jan Vianney a mám také úctu k bl. Janu Pavlu II. Dostal jsem jeho ostatky od kardinála Diviše, který Janu Pavlu dělal dlouhá léta osobního sekretáře. Věnoval jsem ty ostatky poutnímu místu Maria Hilf.

Děkujeme za rozhovor.