Panna Maria byla milostiplná, my po dokonalosti toužíme. Ale jsme na tom podobně jako sv. Pavel: chceme konat dobro, a děláme opak. Proto potřebujeme trvalou pomoc na naší životní cestě. Během života jsme si zvykli dívat se na hřích nesprávně; často jej podceňujeme, ale někdy jsou případy, kdy prohlédneme jeho zrůdnost a reagujeme správně. Lidé ve všech dobách si uvědomovali Boží svatost právě ve srovnání se Škodou, která jako stín jde za každým hříchem.

Jeden příběh vypráví: Byl krásný úrodný rok. Všude se vlnily nádherné lány obilí. Když lidé viděli úrodnou krajinu, která odpovídala na jejích péči bohatou úrodou, vkrádala se jim do srdcí hluboká radost a vděčnost za tolik Božího požehnání. Jednoho dne se na nebi ukázal malý mrak. Zdálo se, že se rozplyne, ale za ním přicházely další; pak se slily v jednu hrozivou stěnu. Zvedl se prudký vítr, obloha se změnila do špinavé žluti a začaly padat kroupy. Přívaly vod dovršily dílo zkázy. Lidé naříkali. „Pamatuješ něco podobného?“, zeptal se jeden z nich starce, který se díval na dílo zkázy. Ale ten mlčel. „Tak řekni, potká člověka něco horšího, než potkalo nás?“ Stařec odpověděl: „Ano, může nás potkat ještě něco horšího – když zemřeš v nelitovaném hříchu! Pak je totiž konec doopravdy. Teď jsi ztratil mnoho, ale pak bys ztratil všechno!“

Nám to ani nepřijde. My vidíme jen dočasný prospěch; a málo myslíme na to, co nás čeká, až přejde tento čas. Měříme míru našich neštěstí jen čistě přirozenými měřítky. Přitom se my hříšní lidé přibližujeme úžasné Boží svatosti, a proto musíme myslet na chvíli, ve které s ní budeme muset nějak srovnat své vlastní poskvrněné životy. Nebylo by dobré, kdybychom na to mysleli trochu víc než dosud?

Je-li Bůh svatý, musí být také spravedlivý. Otevřeme-li Písmo sv., zarazí nás sice hrozný trest potopy; na druhé straně ale Bůh přece zachránil spravedlivé. Že jich bylo málo? To byl jejich problém. Daniela zachránil z jámy lvové, a nechal do ní vhodit nespravedlivé soudce. Pyšný Aman byl pověšen na téže šibenici, kterou v nenávisti nechal připravit pro poctivého Mardochea. Podle Ježíšova proroctví bylo zničeno město Jeruzalém, ale Bůh ve své dobrotě zachránil křesťany, když je varoval, aby se včas přesídlili do přístavního města Joppe. – Podobných příkladů je v Písmu sv. celá řada. Vedle trestu odměna – prostě Bůh je spravedlivý, dobré odměňuje a zlé trestá. Ani jedno z toho není vždy podle našich představ, ani podle našeho časového přání. Nechejme to na Bohu, je to jeho věc. Jen jeho věc!

Sv. Ignác z Loyoly se kdysi chtěl dostat do Svaté země, aby tam ve stopách Spasitelových načerpal nové podněty k duchovnímu životu. V Benátkách si mohl vybrat k cestě ze dvou lodí. Jedna se pyšně ve své velikosti a kráse houpala ve vlnách; ta druhá vypadal pro tak dlouhou plavbu podezřele a zchátrale. Kapitán té první lodě Ignáce odmítl: „Nebude přece vozit svaté, ti se mohou dostat přes moře sami, nepotřebují lodě“, vysmíval se. A tak světec odplul na té druhé lodi, kterou se přes neklidnou cestu dostal do cíle. Ta druhá pyšná loď ale u kyperských břehů ztroskotala a potopila se.

Snad nic netrestá Bůh jistěji a rychleji, než pýchu. A nic neodměňuje bohatěji než opravdovou pokoru srdce. Když to víme, můžeme se podle toho zařídit. Buďme moudří a počítejme při všech našich skutcích s Boží spravedlností. Bylo by osudné, kdybychom se měli přepočítat. A bylo by to i zbytečné, všechno přece víme už dopředu. Anebo snad vědět nechceme? Pak ovšem musíme počítat s následky!

I když nás svatost nepřitahuje tak, jak by měla, a my dost dobře nechápeme její podstatu, přesto po dokonalosti toužíme, obdivujeme ji a víme, že se sebou musíme něco udělat, abychom naplnili Boží vůli. A proto jsme tady! Proto se zde obracíme na Pannu Marii, prosíme ji o ochranu a mateřské vedení, abychom to dokázali.