Odkud pocházíte a jakým jste byl klukem? Byl jste vzorné dítě nebo jste si na svůj účet občas připsal nějakou klukovinu? Vzpomínáte si na nějakou?

 

Pocházím z nedalekého města Krnova, kde jsem se narodil a žil prakticky až do odchodu na vojnu. Po ní se už můj život odehrával spíše na jiných místech.

Tak vzorným dítětem … Kdo to o sobě může říci? Určitě jsem udělal nějaké ty průšvihy, ale to si spíš pamatují moji rodiče. Možná by bylo zajímavé se jich na to zeptat. Ale když nad tím uvažuji, jedna mě napadá: Když jsem chodil na základní škole do houslí, zrovna jsem moc neuměl na jednu z hodin a nechal jsem z kola schválně spadnout futrál i s houslemi. Myslel jsem si, že spadne kobylka, housle se tím totálně rozladí, a hodina se zruší. Paní učitelka ji ale během 5 minut nasadila, housle naladila a pořád ještě zbývalo 15 minut na předvedení mého umění. J

Kdy padlo Vaše rozhodnutí stát se knězem a proč?

 

Musí m říci, že u mě to byl spíš proces a rozhodnutí padlo na jeho konci. Proces vědomého uvažování o možnosti ubírat se po této cestě započal těsně před mým odchodem na vojnu a skončil přijetím jáhenského svěcení.

O kněžství jsem začal uvažovat proto, že jsem viděl, jak lidé s některými věcmi bojují a pod mnohými trpí. Toužil jsem pomoci. Napadlo mě, že když budu knězem, budu mít nástroje ku pomoci. Také se v mém životě objevilo pár kněží, jejichž život mě oslovil a toužil jsem je následovat.

Studoval jste na kněze v Olomouci? Během svých studií jste prý strávil rok v Itálii. Kde, a co jste tam studoval?

 

Ano studoval jsem na dvou místech. První rok, tzv. nultý, jsem trávil v Litoměřicích, v tzv. Teologickém konviktu, kde jsme se měli rozmyslet, zda opravdu chceme jít po této cestě a zkusit si už i život v semináři. Po tomto roce, bylo to v roce 1991, jsem nastupoval na obnovenou Teologickou fakultu UP v Olomouci. Vše bylo teprve v počátcích, protože do té doby bylo teologické studium pro celou republiku pouze v Litoměřicích, jako pobočka Karlovy univerzity. To naše studium bylo tedy tak trochu spartánské, protože jsme měli velmi málo profesorů, a mnozí z nich už měli též svůj věk. Postupem času se ale vše zdokonalovalo. Promoval jsem pak v roce 1997 a byl jsem svěcen na jáhna už v nové ostravsko-opavské diecézi. Byli jsme první jáhni našeho otce biskupa.

Ale teď k té mé italské anabázi. Už v tom Teologickém konviktu jsem poznal Dílo Mariino, neboli Hnutí fokoláre. Jeho spiritualita mě oslovila a také velmi přitahovala. Viděl jsem v tom velmi konkrétní křesťanství. Po druhém ročníku mi můj formátor v této spiritualitě nabídl možnost jet na rok do formačního centra této spirituality do Itálie do blízkosti Florencie (střední Itálie). Musím říci, že mě to velmi zaujalo, protože krom touhy po hlubším poznání života tohoto Hnutí, jsem vždy toužil jet do Věčného města Říma. Po poradě s mým tehdejším biskupem, Mons. Janem Graubnerem, (bylo to ještě před rozdělením diecéze) jsem tedy po jeho svolení mohl odjet. Nedá se tedy říci, že šlo o studium ve smyslu prohlubování intelektuálních vědomostí, ale spíš o školu života. A škola to byla vpravdě pořádná, protože musím říci, že z ní čerpám i dnes, i když od té doby uplynulo už 16 let.

Kdy jste byl vysvěcen a kde jste od té doby působil?

 

Jáhenské svěcení proběhlo v Opavě a to 21. 6. 1997 a kněžské pak rok na to v Ostravě 27. 6. 1998.

Po jáhenském svěcení si mě vybrali jako prefekta-jáhna do Litoměřic do Teologického Konviktu. Mým úkolem bylo tvořit mezičlánek mezi konvikťáky a dalšími představenými, tedy ředitelem domu rektorem a jeho zástupcem, kteří byli kněží. Po kněžském svěcení jsem byl ustanoven do farnosti Opava u Panny Marie, tam jsem zůstal 2 roky pod výborným šéfem Mons. Josefem Veselým a po té, jak s oblibou říkám, mě pan biskup poslal do Háje. Což je pravda, protože mým dalším působištěm se stala farnost Háj ve Slezsku, a k tomu byly ještě další 2 farnosti a to Ostrava - Plesná a Pustá Polom.

Jak vzpomínáte na Svá předchozí působiště, zvláště na to poslední?

 

Každé setkání na člověka nějak zapůsobí a těch setkání s lidmi v předchozích farnostech bylo mnoho. Musím říci, že pro mě také tato setkání na předchozích působištích byla velkou školou. A to i tehdy, když se povedla anebo nepovedla. Poslední farnost Pustá Polom byla vlastně také mou první samostatnou, protože jsem ji spravoval už z Háje ve Slezsku a přiznám se, že ani není moc času na vzpomínání. Ale podařilo se tam vytvořit pár pěkných přátelství, která snad přetrvají i nadále.

Co Vás jako první napadlo, když jste se dozvěděl, že budete farářem v Hlučíně?

 

Samozřejmě že to byla velká novina, která překvapila, a umístění do Hlučína jsem rozhodně nečekal. Napadlo mě, jak tak velkou farnost zvládnu. Ale po té, co jsem šel hned ten den před Pána do kostela, mi přišel do duše velký klid, protože jsem si uvědomil, že nejde do Hlučína jen Martin Šmíd sám za sebe, ale posílá ho tam skrze biskupa sám Pán. A asi ví, co dělá.

Bylo pro Vás po příchodu do Hlučína něco překvapením?

 

Každý den je pro mě překvapením, protože Bůh je ve své lásce velmi vynalézavý.

Jak vnímáte naši farnost teď?

 

Stále poznávám.

Co byste v ní chtěl udělat, vytvořit, popřípadě změnit?

 

To ještě sám nevím. Každopádně chci spolu s vámi budovat zde v Hlučíně Boží království.

V čem spočívá Vaše práce delegáta biskupa pro trvalé jáhny?  A jak jste se k ní dostal?

 

Tak delegát pro trvalé jáhny je vlastně prodlouženou rukou biskupa v této pastorační skutečnosti. Je to prakticky další farnost, ve které nejsou jen trvalí jáhnové, ale též jejich manželky, rodiny, jejich problémy, ale i radosti. Noví kandidáti, se kterým je třeba probrat jejich motivace, posoudit jejich připravenost a schopnost vykonávat svěřenou službu, tyto nové kandidáty přijímat a provázet na jejich cestě přípravy a pak i v pozdější stálé formaci po přijetí svěcení.

Jste také členem hnutí Fokoláre, co je smyslem tohoto hnutí a jak jste se k němu dostal Vy?

 

Jak už jsem psal výše, poznal jsem ho v Teologickém konviktu v Litoměřicích a dostal jsem se k němu určitě Božím řízením. I když, lidsky viděno, to byla spíš náhoda. Měli jsme jeden večer v týdnu prožívat v nějakém společenství a já šel do toho, co bylo nejbližší mému pokoji. Mluvili tam o Panně Marii, o svatém otci, tak jsem si řekl, že to je asi katolické a tak jsem zůstal. Později mě oslovilo jedno téma, které se jmenuje „Umění milovat“. Mluvilo se o tom, že máme milovat jako první, v každém vidět Ježíše, milovat za pomocí svalů, ne jen slovy apod. Viděl jsem v tom velmi konkrétní život. Také jsem hned slyšel, jak se to ostatním daří žít, říkali si zkušenosti. A to i takové, že se jim to třeba nedaří. Na nic si tam nikdo nehrál. Pak jsem též viděl, že ten náš vedoucí toho má už na starosti hodně, tak inspirovaný tím „uměním milovat“ jsem se mu nabídl ku pomoci. Přijal a spolu jsme pak připravovali setkání a tak jsem vstoupil více dovnitř a začal Hnutí poznávat.

A co je smyslem tohoto Hnutí? Díval jsem se do našich stanov a tam jsou popsány dva cíle. Doslova se tam říká:Všeobecným cílem Díla Mariina je dokonalost v lásce, které se má dosáhnout životem evangelní spirituality Díla v jejích základních bodech a rozličných aspektech života…A pak je specifický cíl, kde se říká:Dílo Mariino, je věrné své zkušenosti s Duchem sv., který ho vedl při založení i při rozvoji, a proto neustále usiluje o to, aby si ve svém vnitřním životě zasloužilo dar jednoty podle Ježíšovy modlitby k Otci: „Ať všichni jsou jedno“ (Jan 17, 21). Dalo by se to shrnout asi tak, že smyslem našeho Hnutí je vést své členy ke svatosti skrze spiritualitu, která je hodně postavená na žitém evangeliu (Slovo života). To je ta dokonalost v lásce. A pak chrismatem, které jsme od Boha dostali, je jednota, tak jak se za ni modlil Ježíš před svou smrtí.

Kdo je vaším osobním vzorem?

 

Každou chvíli někdo jiný. Teď konkrétně nová blahoslavená Chiara Luce Badano.

Co nejraději děláte ve Svém volném čase? Máte nějaké koníčky?

 

Rád se podívám na pěkný film, poslechnu si krásnou hudbu. Nepohrdnu ani tvrdou rockovou, ale mezi mé oblíbené autory paří třeba i pozdně barokní český hudební skladatel H. F. Bieber. Samozřejmě si o dovolené vezmu do ruky rád i nějakou májovku či verneovku.

O prázdninách jste byl ve Švýcarsku, cestujete často? A kam nejraději?

 

Mé cestovatelské aktivity souvisí skoro vždy s mými úkoly a aktivitami v Hnutí fokoláre. Je to celosvětové hnutí, takže cestuji tam, kam mě pošlou. Zatím to bylo po Evropě. Ale každý rok máme v lednu takovou generální kapitulu v Římě, takže za 3 měsíce letím, pokud mi to povinnosti dovolí. Je to ale jen na 4 dny. A na druhou část otázky odpovím tak, že nejraději jezdím tam, kde se člověk setká s dobrými lidmi. Což je i v Hlučíně.

Jakým jídlem Vám věřící udělají radost, když Vás pozvou na oběd?

 

Na tuto otázku neodpovím, protože mi to radili starší spolubratři. Říkali:„Hlavně v nové farnosti neříkej, co máš rád, protože pak ti to lidé budou dělat furt a úplně ti to oblíbené jídlo zprotiví.“Asi mluví ze své zkušenosti.

Co byste přál naší farnosti?

 

Dobrého faráře a hodně Božího požehnání.

Děkuji za rozhovor.