"Dopis pro tebe..." mi vždy přijde od matky představené kláštera sester kapucínek ve šternberku. Posílá ho mnoha lidem jako povzbuzení. Je vždy na nějaké téma, většinou spojené s liturgickou dobou, a nebo i jinou událostí, kterou prožíváme my i sestry v klášteře. Doufám, že se jí podaří tímto dopisem duchovně nakopnout i vás, tak jako se jí to daří u mě. Přeji pěkné čtení.

Tady se také můžete začíst do rozhovoru s jednou ze seter jejich kláštera.

Aleluja! Chvalte Pána a oslavujte Ho navěky!
Bůh je Vítěz nad smrtí i hříchem, Jeho Láska k nám trvá navěky. Aleluja!
Bůh nás stvořil, daroval nám život s Ním. Hříchem jsme ztratili vztah s Bohem, rozhodli jsme se žít bez Něho... Je to nejstrašnější volba, jakou může tvor udělat. Bůh nás stvořil jako dobré a krásné, stvořil nás schopné lásky, vztahu s Ním. Když se člověk rozhodne žít bez Boha, bez lásky a uzavře se do sebe, je to hřích. Tvor je znetvořen hříchem a není schopen sám toto znetvoření napravit. (...)

Milý kajícníku, milá kajícnice!
Dovol mi, abych Tě dnes takto oslovila. Vím, je to zcela nemoderní a možná řekneš, že to patří do středověku...Máš pravdu. Právě v této době chodil
sv. František se svými bratry mezi lidmi a říkal jim: „My nejsme mniši, my jsme jen kajícníci z Assisi." František nazýval sebe i své bratry kajícníky. Ježíš ale vyzývá lidi všech věků bez rozdílu: „Čiňte pokání a věřte Evangeliu!"
Co si představíme pod pojmem pokání, kajícnost? Možná mnohým z nás první vyvstanou na mysli (...)

„Zvěstuji Ti velikou radost, patříš Pánu navěky....!“

Posílám Ti tuto radostnou zprávu, nejradostnější ze všech. Patříš Pánu navěky. Píšu Tobě , který jsi pokřtěn/a/ i Tobě, který/á/ hledáš a toužíš po Pánu, aniž to teď můžeš uchopit a zcela pochopit. Všichni jsme byli stvořeni Bohem, a proto Mu všichni patříme.