„Zvěstuji Ti velikou radost, patříš Pánu navěky....!“

Posílám Ti tuto radostnou zprávu, nejradostnější ze všech. Patříš Pánu navěky. Píšu Tobě , který jsi pokřtěn/a/ i Tobě, který/á/ hledáš a toužíš po Pánu, aniž to teď můžeš uchopit a zcela pochopit. Všichni jsme byli stvořeni Bohem, a proto Mu všichni patříme.

Bůh si ale nechce vynucovat náš vztah, dává nám svobodu. Stvořil nás, patříme Mu, touží po naší lásce, po našem vztahu. Křtem odpovídáme na tuto touhu Boží, uzavíráme s Ním smlouvu lásky a vyznáváme: „Patřím Ti navěky...Je to mé rozhodnutí, které nikdy nechci změnit, je to odpověď darovaná, Pane, na Tvoje pozvání, Tvou milost a Tvou Lásku...Je to hlavní smysl života, pro který chci žít navěky....“ Křtem nás Pán přijímá za své, patříme Mu a dává nám všechny milosti, které potřebujeme pro vztah s Ním. Vlévá nám dar víry, naděje a lásky, dává nám dary Ducha Svatého, dává nám vše, co On jen může dát, abychom my, tvorové, byli uschopněni žít s Ním Všemohoucím, Nejvyšším Pánem. Křtem jsme zasvěceni Pánu.

Slavíme v těchto dnech svátek Uvedení Páně do chrámu. Ježíš a Maria přinášejí malého Ježíše do chrámu, aby Ho odevzdali Bohu. Tento úkon odevzdání Ježíše opakují celý život. S Ježíšem odevzdávají Bohu Otci i sebe samé....Ježíš je Bůh a to žádné lidské rozhodnutí ani úkon nemůže změnit. Ježíš je Bůh a patří nebeskému Otci a oni to chtějí respektovat, chtějí podle toho žít. Přijímají a objímají tuto skutečnost.

I my všichni patříme Bohu a nic na tom nezměníme. Pokud se ale svobodně odevzdáme Bohu, respektujeme tuto realitu, bereme ji za svou, věříme jí a zcela se jí odevzdáváme. Tak jsme sami sebou, tím, čím jsme měli být od počátku – Boží. Toto je naše pravá a jediná nejhlubší identita. Jít proti ní a nepřijat ji je cesta bloudění. Rozhodnout se zcela a definitivně proti ní je peklo. Často musíme projít mnoha trápeními, pády, když si nechceme nechat říci. Bůh nechce naše trápení, ale s bolestí v srdci ho dopouští, protože jako dobrý Otec ví, že jinak nenajdeme cestu ke skutečnému štěstí, které spočívá v darování se Bohu a Jeho Lásce a tím i druhým....V trápeních zakusíme, jak mnoho Boha potřebujeme a začneme Ho opravdověji hledat. Proč ale čekat na trápení, proč cestu prodlužovat? Už teď můžeme udělat kroky ve svém životě k Tomu, abychom Mu patřili a On byl středem našeho života. Často je to o tom, že JÁ určuji, co je správné, jedině já určuji, co budu dělat, já chci plnit své představy a plány...Tyto postoje můžeme vyměnit za pokorné hledání Pána v našem životě, za hledání Jeho milujícího plánu s námi...Vyměníme ze středu svého života naše JÁ za velké TY Boží, náš monolog za dialog vztahu a lásky...Ze všeho udělat vztah, proměnit život v neustálý dialog s Bohem a odpověď na Jeho bezvýhradnou Lásku, to patří k našemu křestnímu zasvěcení, do kterého vrůstáme celý život. Stále více se náš konkrétní den bude točit kolem TY milujícího Boha místo kolem našeho malého vrtkavého já....A najít tento dialog a vztah je skutečným štěstím, které nám nikdo nevezme. Tento dialog je naše nebe. Křtem jsme dostali všechny milosti k tomuto dialogu lásky. Stačí se otevřít milosti, uvěřit a žít z ní....

Svátek Uvedení Páně do chrámu je svátkem zasvěcených osob v církvi. Křtem jsme všichni zasvěceni Bohu. Řeholní povolání je nové a zvláštní zasvěcení, ve kterém povolaný/á/ opouští i tak velká dobra jako je manželství, rodina, děti, vlastní dům a zajištění, mnoho jiných dober, aby opuštěním všeho z milosti Boží dal svědectví o velké Lásce Boží, která zcela dokáže naplnit srdce člověka...Řeholníci v sobě mají rozpálit křestní zasvěcení a dialog Lásky do velkého ohně, který bude svědectvím i oporou druhým, aby i oni žili své křestní zasvěcení naplno uprostřed rodin, běžného života, uprostřed všech různých zaměstnáních....

Bůh je Láska a všechny nás volá, abychom Mu patřili. Trpělivě a s touhou čeká na naši odpověď. Všechny milosti k odpovědi na tuto jeho Lásku, všechny „výdaje“ cesty za Ním platí On sám...Ježíš je zaplatil svým životem....

Tak Ti přeji, abys naslouchal/a/, protože On tě neustále volá. Přeji Ti, abys uvěřil/a/ tomuto volání Lásky a odpověděl/a/ vším, co jsi, a tak se stal/a/ sám/sama/ sebou...

To Ti vyprošuje

sestra Miriam