"Dopis pro tebe..." mi vždy přijde od matky představené kláštera sester kapucínek ve šternberku. Posílá ho mnoha lidem jako povzbuzení. Je vždy na nějaké téma, většinou spojené s liturgickou dobou, a nebo i jinou událostí, kterou prožíváme my i sestry v klášteře. Doufám, že se jí podaří tímto dopisem duchovně nakopnout i vás, tak jako se jí to daří u mě. Přeji pěkné čtení.

Tady se také můžete začíst do rozhovoru s jednou ze seter jejich kláštera.

Sem tam mi jedna sestřička z kláštera Kapucínek ve Šternberku pošle tzv. Dopis pro tebe. Posílá ho různým lidem po republice a jsou to vždy myšlenky, kterré se nějak zrodí v jejím srdci a tak se o ně che podělit. Můžete se do nich začíst také a třeba někomu projasní den a ukážou směr, kudy jít dál. Ať nás Boží láska stále provází. Text dopisu si pak můžete přečíst níže.

Drazí, slavíme květen, máj, lásky čas. Vše v přírodě je už dávno probuzeno k životu a my jsme také zváni k životu novou zkušeností Velikonoc. Naše obnova křestního slibu nás volá na další CESTU za naším milovaným Pánem. Náš křest nám připomněl PRAVDU o absolutní Boží Lásce k nám a o zlu našeho hříchu, který byl vykoupen drahocennou krví Ježíše. (...)

Drazí!

Bůh je Láska, absolutní Láska, která chce naše dobro. Touží po vztahu s námi a nabízí nám společenství lásky. Z Jeho strany se rozhodnutí pro nás nikdy nemění. Ve společenství s Ním dostaneme všechno: lásku, radost, štěstí, plnost, vztahy s druhými. Bůh nám nabízí sám sebe a všechno, co skutečně potřebujeme k životu. Dnes jde svět velmi rychle kupředu a nabízí spoustu možností pro náš život. Od dnešní generace se vyžaduje velká zralost, aby obstála. Možnosti nejsou zlem, zlem jsou naše volby, které jsou často povrchní, nezralé a zmatené.

Drazí!

Nastala doba postní. Co tato zpráva ve mně vyvolá? Jaké myšlenky nás napadnou? Už zase, nějak to přežiji... Budu počítat dny, kdy to skončí... Co ta církev vlastně po nás chce?

Církev nás vybízí k pokání. Je to slovo pro mě pozitivní nebo negativní? Představím si bledou tvář, přísné posty, spánek s kamenem pod hlavou..?

Kolik předsudků a nepochopení je spojeno se slovem pokání. (...)

Zase uplynul nějaký čas a slova sestry Miriam alespoň u mě zase "udeřila hřebíček na hlavičku" a připoměla to důležité. Stále víc si uvědomuju jak málo časdu máme a jak jím kolikrát mrháme. I sám pro sebe si chci dát předsevzetí mít víc odvahy se zastavovat a hledat chvíle, které budou patřit jen Pánu. Přeji, aby se nám to dařilo všem. Hodně odvahy a síly do naší životní poutě.

Ahoj poutníku, poutnice! 

Jdeš životem a trmácíš se. Často mají dny neuvěřitelnou rychlost a Ty jdeš a jdeš... už snad ze zvyku. Ano jdeš, běžíš, někdy se honíš. Ze všeho Tvého pachtění se za „něčím“ se stává stereotyp. Proč? Kam spěcháš? Co Tě nutí běžet, ztrácet? Jaký máš cíl?