Svátost biřmování uvádí pokřtěné dále do křesťanského života. Skrze ni totiž přijímají Ducha svatého, kterého Pán seslal v den letnic na apoštoly. Tento dar Ducha svatého připodobňuje dokonaleji křesťany Ježíši Kristu a naplňuje je silou, aby mohli vydávat svědectví Kristu a tak ve víře a lásce vytvářet jeho tajemné tělo. Věřícím se přitom vtiskuje charakter neboli pečeť Páně, takže svátost biřmování nelze opakovat.

Kmotra má mít každý biřmovanec. Pomáhá mu věrně plnit křestní sliby pod vedením Ducha svatého, kterého biřmovanec přijal. Kmotr může ale nemusí být totožný s křestním kmotrem. Kmotrem může být i rodič, ale nedoporučuje se to. Kmotr má být dostatečně zralý k plnění svého úkolu, má to být katolík, který už byl sám uveden do plnosti křesťanského života svátostmi křtu, biřmování a eucharistie a nemá mu být právně zakázáno být kmotrem.

Původní přisluhovatel svátosti biřmování je biskup. Kromě biskupa může biřmovat v určitých případech také kněz.

Svátost biřmování se uděluje pomazáním křižmem na čele, které se dělá při vzkládání ruky, a slovy: „Přijmi pečeť daru Ducha svatého.“ Vztažení rukou nad biřmovanci a modlitba „Všemohoucí Bože“ nejsou sice nutné k platnému udělení svátosti, jsou však velmi důležité, aby obřad byl úplný a aby se svátosti lépe rozumělo. Vztažení rukou biskupa nad biřmovance vyjadřuje svolávání daru Ducha svatého, jak je známo z biblických textů. Pomazání křižmem a slova, která se přitom říkají, jasně naznačují účinek daru Ducha svatého. Pokřtěný, který je rukou biskupovou označen vonným olejem, dostává nezrušitelné znamení, pečeť Páně, spolu s darem Ducha. Ten biřmovance dokonaleji připodobňuje Kristu a dává mu milost, aby mezi lidmi šířil „příjemnou vůni“. Svaté křižmo světí biskup ve mši, která se slouží k tomuto účelu zpravidla na Zelený čtvrtek.

Podmínkou přijetí svátosti biřmování je přijetí křtu. Jedná-li se o křesťana, který už má užívání rozumu, vyžaduje se mimo to, aby byl ve stavu milosti, aby byl náležitě poučen a aby byl schopen obnovit křestní slib.

Biřmování se zpravidla uděluje ve mši, aby více vyniklo spojení této svátosti s celým uvedením do křesťanského života, které vrcholí přijetím těla a krve Páně.

K biřmování je třeba připravit: bohoslužebná roucha a sedadla pro biskupa a případných koncelebrujících; nádobku se svatým křižmem, pontifikál nebo rituál (texty pro biřmování), věci potřebné ke mši, věci potřebné k umytí rukou biskupa po mazání biřmovanců křižmem.

Biřmování ve mši:

Bohoslužba slova je se zvláštními texty, nebo i s texty příslušného dne.

Po evangeliu usedne biskup (příp. další biřmující kněží) na určená sedadla a farář, nebo jiný kněz, či jáhen představí ty, kdo mají být biřmováni. Pokud je to možné, volá každého biřmovance jménem, a ti po jednom přicházejí do presbytáře. Je-li jich příliš mnoho pouze se seřadí na vhodném místě před biskupem, např. podél zdí katedrály. Biskup má krátkou homilii, kterou zároveň uvede obnovu křestního vyznání:

Obnova křestního vyznání: Biřmovanci stojí před biskupem a on se jich táže: „Zříkáš se ducha zla, všeho, co působí, i všeho, čím se pyšní?“ Biřmovanci všichni najednou odpovídají: „Ano.“ Biskup: „Věříš v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země?“ Biřmovanci: „Věřím.“ Biskup: „Věříš v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se narodil z Marie Panny, byl ukřižován a pohřben, vstal z mrtvých a sedí po pravici Otcově?“ Biřmovanci: „Věřím.“ Biskup: „Věříš v Ducha svatého, Pána a dárce života; v Ducha, jenž byl o letnicích dán apoštolům a dnes bude skrze vzkládání rukou dán také vám?“ Biřmovanci: „Věřím.“ Biskup: „Věříš v svatou církev obecnou , společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení mrtvých a život věčný?“ Biřmovanci: „Věřím.“ Biskup: „Tak věříme. Tak věří církev. A tuto víru vyznáváme, a ona je naší slávou v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ Všichni: „Amen.“

Vzkládání rukou: Biskup vstoje se sepjatýma rukama, obrácen k lidu říká: „Oslovení,skrze křest dal všemohoucí Otec těmto našim bratrům a sestrám život věčný a přijal je za své syny a dcery. Modleme se, aby jim dnes dal plnost svého svatého Ducha, aby je svým duchem pomazal a potvrdil jejich poslání, jako pomazal a potvrdil svého Syna, našeho Pána Ježíše Krista.“ Všichni se chvíli mlčky modlí. Potom biskup vztáhne ruce na všechny biřmovance a říká modlitbu: „Všemohoucí Bože, Otče našeho Pána Ježíše Krista, tys dal ve křtu těmto svým služebníkům odpuštění hříchů a život věčný. Sešli na ně svého Ducha Utěšitele: dej jim ducha moudrosti a rozumu, ducha rady a síly, ducha poznání a lásky, a naplň je duchem bázně před tebou. Skrze Krista, našeho Pána.“ Všichni: „Amen.“

Pomazání křižmem: Jáhen podá biskupovi svaté křižmo, biřmovanci po jednom předstupují před biskupa, nebo sám biskup jde od jednoho k druhému. Kmotr má pravou ruku položenou na pravém rameni biřmovance. Ten, kdo biřmovance přivedl nebo sám biřmovanec říká své jméno. Biskup namočí špičku palce pravé ruky do svatého křižma, dělá palcem kříž na čele biřmovance a přitom říká: „N..., přijmi pečeť daru Ducha svatého.“ Biřmovanec: „Amen.“ Biskup: „Pokoj tobě.“ Během toho se může zpívat vhodná píseň. Biskup si umyje ruce a pokračuje se přímluvami se svými zvláštními texty. Vynechává se vyznání víry. Někteří biřmovanci mohou jít obětním průvodem. Probíhá normální bohoslužba oběti, užívá-li se římského kánonu, říká se vlastní „Přijmi tedy“. Požehnání má vlastní texty.

Biřmování mimo mši je totožné, místo celé bohoslužby oběti je jen Modlitba Páně.

Biřmování nemocného v nebezpečí smrti se v případě naléhavosti zkracuje jen na modlitbu Všemohoucí Bože a vlastní pomazání křižmem. V případě nejvyššího nebezpečí smrti stačí pomazání křižmem s příslušnou větou.